Dhammapada

1.
Všem věcem předchází mysl,
jsou utvořeny z mysli, mysl jim vládne.
Když člověk mluví či jedná se zlou myslí,
strast ho následuje stejně
jako vůz toho, kdo jej řídí.
21.
Bdělost je cesta, která nezná smrt,
otupělost je cestou smrti.
Ten, kdo je bdělý, neumírá,
kdo není, jako by už byl mrtev.
33.
Mysl – nestálou, vrtkavou,
křehkou a zranitelnou,
tu napřimuje rozumný člověk
jako šípař, když vyrábí šíp.
46.
Kdo vidí toto tělo jako pěnu na vodě,
kdo ho prohlédl jako klamný přízrak,
nechť odřízne všechny výhonky ďábla
a kráčí neviděn už více Králem smrti.
62.
„Mám děti, mám majetek,“
tak se pošetilý stará,
přitom sám sobě nepatří –
co teprve děti, co majetek?
85.
Mezi všemi lidmi jen pár je těch,
kdo směřují ke druhému břehu;
všichni ostatní na tomto zde
jen běží spolu s proudem.
93.
Kdo překonali všechny nákazy,
a nelpí na potravě a příbytku;
ti mají za svůj domov osvobození,
prázdné a beze znaků;
jako u ptáků na obloze,
je těžko hledat jejich stopy.
100.
Než tisíce slov, které nedávají smysl,
je lepší jedno správné slovo,
jehož vyslechnutím dojdeš utišení.
127.
Ani ve vzduchu či v hloubi oceánu,
ani ve skalních rozsedlinách,
nikde na světě není místo,
kde bys unikl před svými činy.
130.
Všichni se bojí bolesti,
všem je přec život milý;
když si představíš, že jde o tebe,
nebudeš už chtít nikomu ublížit.
146.
Jaký je tu smích a jaká radost,
když to vše je stále v plameni?
Pohlceni temnotou,
nehledáte světlo?
165.
Člověk samotný koná zlo,
on sám se poskrvňuje;
člověk samotný nekoná zlo,
on sám se očištuje;
na něm je čistota a nečistota –
nikdo jiný jej neočistí.
171.
Pohleď zde na tento svět,
nablýskaný jako vozy vládců;
blázni se v něm utopí,
vidoucí k němu nic nedrží.
187.
Nehledá potěšení či radost
ani v nebeských rozkoších;
jen zánikem žízně se těší
žák plně Probuzeného.
187.
Vítězství plodí nenávist,
protože tu je poražený;
kdo nechal za sebou vítězství i porážku
a našel ztišení, ten může klidně spát.
216.
Z touhy se rodí žal,
z touhy se rodí strach;
kdo není spoután touhou,
ten nemá žádný žal
ten nemá důvod se bát.
221.
Zanech hněvu, zbav se pýchy,
překonej všechna pouta;
když nebudeš lpět na ničem
z těla ani z mysli,
strasti tě nikde nedostihnou.
235.
Dnes už jsi jako zvadlý list,
poslové smrti tě vyhlížejí;
všechno tvé pachtění je na konci
a ještě ses nepřipravil na cestu!
258.
Člověk není moudrý,
že toho hodně namluví;
laskavý a beze strachu,
dávající klid a bezpečí –
to je moudrý člověk.
276.
Vaše je ta těžká práce –
Probuzení jen vyhlašují cestu.
Ti, kdo v usebrání jdou po ní,
osvobozují se z pout ďábla.
290.
Jestli se může vzdát malého blaha
a zakoušet tak blaženost bez mezí,
kéž moudrý člověk
– když vidí blaženost bez mezí –
opustí malé blaho, zcela se ho vzdá.
315.
Jako hlídají opevněné město
pečlivě uvnitř i vně jeho hranic,
tak i vy hlídejte sami sebe –
nezmeškejte ten pravý okamžik.
Kdo nechá minout správný okamžik,
ten snadno propadne peklu.
320.
Tak jako slon v bitvě nerušen
jde proti létajícím šípům,
tak i já budu snášet urážky a pomluvy –
je mnoho zkažených lidí ve světě.
348.
Nech být minulost a budoucnost,
nech být přítomnost, překroč proud;
s myslí volnou, ať jsi kdekoliv,
nevkročíš už nikdy do říše smrti.
369.
Vykliď tu bárku, mnichu,
lehce popluje bez tebe;
odřízni žádost a zlobu
a dojdeš velkého utišení.
423.
Kdo ví, kde všude býval
a vidí nebe i peklo,
nalezl konec zrození,
došel nejvyššího poznání,
dosáhl vše, co lze dosáhnout –
toho nazývám světcem.