Malá kniha rozprav

1.Tři útočiště

Jdu k Probuzenému
jako ke svému útočišti.
Jdu k Učení jako ke svému útočišti.
Jdu k Obci jako ke svému útočišti.
Podruhé:
Jdu k Probuzenému
jako ke svému útočišti.
Jdu k Učení jako ke svému útočišti.
Jdu k Obci jako ke svému útočišti.
Potřetí:
Jdu k Probuzenému
jako ke svému útočišti.
Jdu k Učení jako ke svému útočišti.
Jdu k Obci jako ke svému útočišti.

5. Rozprava o požehnání

Tak jsem slyšel. Tehdy pobýval Vznešený
v Sávatthi, v Anáthapindikově klášteře
v Džétově háji. Jednou se uprostřed noci
objevila jakási božská bytost, nesmírnou
září zalévající celý Džétův háj. Když přišla
blíž, přikročila k Vznešenému, vzdala
mu úctu a uctivě zůstala stát stranou. Pak
pronesla k Vznešenému tuto sloku:

Mnoho lidí i bohů už
přemýšlelo nad tím,
co je dobré a správné,
aby dosáhli štěstí.
Řekni Vznešený,
co je nejvyšší požehnání.

[Buddha odpovídá:]
Nedružit se s pošetilými,
ale přátelit se s moudrými,
ctít ty, kdo jsou hodni úcty –
to je nejvyšší požehnání.

Žít v příjemném kraji,
mít čisté svědomí
a dobré úmysly –
to je nejvyšší požehnání.

Mít dobré vzdělání
a dobré vychování,
být vyučen v řemesle –
to je nejvyšší požehnání.

Pomáhat rodičům,
starat se o své děti a
mít klidné zaměstnání –
to je nejvyšší požehnání.

Štědrost a řádný život,
svornost příbuzných,
bezúhonné jednání –
to je nejvyšší požehnání.

Upustit od špatných činů,
omezit opojné nápoje,
stále uchovávat jasnou mysl –
to je nejvyšší požehnání.

Být klidný, tichý a vážný,
spokojený a vděčný,
v pravý čas slyšet Učení –
to je nejvyšší požehnání.

Být trpělivý a laskavý,
vídat se s lidmi na Cestě
a moci rozmlouvat o Učení –
to je nejvyšší požehnání.

Vést čistý život a usilovat,
spatřit čtyři ušlechtilé pravdy
a poznat tak vyvanutí –
to je nejvyšší požehnání.

Mysl, která se nezachvěje
pod doteky věcí a zůstává
čistá, blažená a klidná –
to je nejvyšší požehnání.

Ty, kdo toto vskutku naplnili,
nelze vůbec ničím přemoci;
kamkoliv přijdou, jsou v bezpečí –
jejich je nejvyšší požehnání.