Vznik a struktura

Vznik

Buddha samotný nezanechal žádné písemné záznamy svého učení. Podle tradice však byly jeho řeči a rozpravy zaznamenány v paměti jeho žáků, stále opakovány a předávány dále. Brzy po Buddhově odchodu uspořádali přední Buddhovi žáci koncil, na kterém jeho řeči (i řeči některých jeho žáků) recitovali a uspořádali v podobě, na které se všichni shodli. Takto vzniklý kánon (někdy v 5. st. př. Kristem) se nazývá Tipitaka, tj. Tři koše (v sanskrtu Tripitaka).
Různé školy, které v dalším vývoji vznikly, měly každá svou verzi kánonu. Ty verze, které vznikly v prvních asi třech stoletích vývoje, se však zřejmě nijak zásadně nelišily. Pálijský kánon je kánonem théravádové školy, jediné z tohoto období, která trvá do dnešní doby. ,Páli‘, resp. ,pálijština‘ se nazývá jazyk, ve kterém byl tento kánon sepsán. Někdy v prvním století před Kr. byl Pálijský kánon zapsán na Šrí Lance na palmové listy.

Části

V nynější podobě sestává ze tří částí. Jsou to: Koš řádových pravidel (Vinaja pitaka), Koš rozprav (Sutta pitaka), Koš vyšší nauky (Abhidhamma pitaka). Tyto koše se dále dělí na soubory či kolekce (nikáje). Koš řádových pravidel obsahuje pravidla a předpisy pro členy a členky mnišské obce a příběhy, které se vážou k jejich zavedení; také ale příběhy ze života Buddhy a raných dějin obce. Koš rozprav obsahuje řeči a rozpravy Buddhy (a některých jeho předních žáků) tak, jak je pronesl při různých příležitostech a k různým posluchačům. Tím je dána velká rozmanitost a pestrost textů – jsou to verše, krátká ponaučení, podobenství, rozhovory, instrukce, příběhy, někdy i dost rozsáhlé a systematické výklady či analýzy. Všechno má ale konkrétní a praktický smysl; není zde žádná ,čistá teorie‘. Význam rozprav je proto možné chápat jen vcelku, včetně udaných okolností. Koš vyšší nauky bývá označován za sbírku buddhistické filosofie a psychologie. Není to ovšem v žádném případě filosofie či psychologie v západním smyslu. Z největší části se jedná o tabulky, klasifikace a deskripce mentálních stavů a jejich souvislostí. Je zde ale také kniha o sporných bodech nauky, které stály u zrodu mahájány (někdy také ,severní větve‘ buddhismu).

Koš rozprav

Pro většinu zájemců o buddhismus je nepochybně nejzajímavější Koš rozprav. Jeho částmi jsou velké soubory textů. V některých případech tyto soubory neobsahují jednotlivé rozpravy či texty přímo, ale mají další části, které teprve obsahují vlastní texty. Zde je přehled struktury Koše rozprav:
Soubor dlouhých rozprav (Dígha nikája) obsahuje přímo už jednotlivé texty, které ovšem patří k nejdelším v Pálijském kánonu.
Soubor středních rozprav (Madždžhima nikája) obsahuje také přímo jednotlivé texty, které bývají také dost dlouhé.
Soubor sdružených rozprav (Samjutta nikája) obsahuje velký počet textů (7762) o různé délce. Má pět velkých oddílů (vagga), každý tento oddíl má padesát šest částí, zvaných samjutta (spojeni, propojení). Ty obsahují texty k jednomu tématu nebo osobnosti, podle kterých mají tyto části také název.
Soubor zřetězených rozprav (Anguttara nikája) obsahuje velký počet textů (9557) většinou krátkých. Celý soubor má jedenáct oddílů (nipáta). Ty jsou uspořádány číselně, od jedničky do jedenáctky – podle počtu, který se v nich objevuje (např. rozprava o pěti překážkách zde patří do pátého oddílu). Tyto oddíly se ještě dále člení na menší části (vagga), které obsahují většinou deset rozprav.
Soubor drobných rozprav (Khuddaka nikája). Tímto názvem se rozumí soubor obsahující menší sbírky textů. Ve skutečnosti se do tohoto souboru postupně dostávaly i texty stále delší a novější, které příliš neodpovídají nejen označení této sbírky, ale ani celkovému charakteru Pálijského kánonu.