Spočívání pozornosti

Vsedě

Čas a místo
Soustředěné uvědomování těla se nejsnadněji realizuje vsedě. Potřebujete k tomu najít čas a místo, které vám umožní klid a volnost bez vyrušování. Ideální je tichá místnost, ve které není příliš mnoho věcí rozptylujících mysl. Uspořádání s dostatkem světla a prostoru má zjasňující a očišťující účinek, zatímco tmavá a přeplněná místnost působí právě opačně. Důležitá je i denní doba, zvlášť proto, že většina lidí má den přesně rozdělen pravidelnými úkony. Není zvlášť účinné meditovat, když máte dělat něco jiného nebo když jste pod časovým tlakem. Je lepší vyčlenit si nějakou dobu – řekněme brzy ráno nebo večer po práci – kdy můžete cvičením věnovat plnou pozornost. Začněte přibližně asi čtvrthodinou. V tomto vymezeném čase cvičte soustředěně, s plným nasazením, a snažte se vyhnout mechanickému provádění úkonů. Meditační praxe, provázená skutečnou ochotou k hledání a snahou o nalezení smíru se sebou samým, se rozvine z hlediska trvání i dovednosti zcela přirozeně.

Uvědomování těla

Rozvoj klidu je podmíněn stabilitou a rozhodným, ale klidným úsilím. Necítíte-li se pohodlně, nemůžete se také cítit pokojně; ztratíte-li ze zřetele smysl cvičení, upadnete do denního snění. Jednou z nejúčinnějších pozic, která umožní správné vyvážení klidu a energie, je sezení.

Zaujměte pozici, která udrží záda vzpřímená, ale ne napjatá. Může tomu pomoci jednoduchá rovná židle, nebo, pokud ji zvládnete, některá z lotosových pozic (obrázky a popis pozic jsou na konci knížky). Ty sice vypadají na první pohled krkolomně, ale po čase zajistí jedinečnou vyváženost citlivosti a pevnosti, která je příjemná mysli a přitom neunavuje tělo.

Bradu velmi lehce spusťe, ale nenechte hlavu volně viset – podporuje to ospalost. Ruce složte do klína dlaněmi vzhůru, takže jedna lehce spočívá na druhé a palce se dotýkají. Nespěchejte a najděte svou rovnovážnou polohu.

Nyní soustřeďte svou pozornost a začněte jí zvolna procházet svým tělem shora dolů. Všímejte si svých vjemů. Uvolněte všechna napětí, zvláště ve tváři, šíji a rukách. Víčka nechte zavřená nebo přivřená.

Uvědomujte si, co cítíte. Očekávání nebo napětí? Pak své soustředění trochu uvolněte. Tím se mysl pravděpodobně trochu zklidní a začnete pozorovat, jak do ní vplouvají myšlenky, vzpomínky, denní snění nebo pochybnosti o tom, zda to děláte správně ! Místo abyste sledovali tyto myšlenkové řetězce nebo se snažili je přemoci, soustřeďte se raději více na své tělo, které je užitečným zakotvením pro bloumající mysl.

Rozvíjejte ve své meditaci ducha nezávislého zkoumání. Nepospíchejte. Postupujte například svou pozorností od temene hlavy dolů celým tělem. Všimněte si různých vjemů – jako tepla, pulsace, ztrnutí a zcitlivění – v kloubech prstů, potu v dlaních, tepu v zápěstí. Dokonce i části těla, ze kterých nepřicházejí žádné specifické (pojmenovatelné) pocity, např. předloktí nebo ušní boltce, mohou být „projety“ pozorně. Všimněte si, že dokonce i nepřítomnost vjemu je něco, co si mysl může uvědomovat. Toto stálé spočívající ohledávání nazýváme „bdělostí“ (sati) a je to jeden ze základních nástrojů meditace vhledu.

Vědomí dechu (ánápánasati)

Místo „procházení těla“ vědomím (popsaném v předchozím odstavci) nebo jako krok následující po těchto cvičeních, lze bdělost rozvinout tím, že svou pozornost zaměříte na dech.

Nejprve sledujte vjem svého obvyklého dechu, jak proudí nosními dírkami, naplňuje hruď a břicho. Pak zkuste soustředit pozornost na jeden bod, třeba hlasivky, nebo – to je přesnější umístění – nosní dírky. Dýchání zklidňuje, stabilizuje a uvolnuje, pokud se ho nesnažíte ovládat vůlí. Tomu napomáhá také vzpřímená poloha. Mysl možná zabloudí jinam, ale vždy ji vraťte klidně zpět k dýchání.

Nemusíte rozvíjet koncentraci až k bodu, kdy kromě dýchání nevnímáte nic jiného. Účelem není dostat se do transu, ale spíše pozorovat činnost mysli a vnášet do ní poklidný jas. Celý tento proces – sebrat pozornost, uvědomovat si dech, uvědomit si, že mysl utekla, znovu ustálit pozornost – rozvíjí bdělost vědomí, trpělivost a porozumění sobě samému. Nedejte se odradit nějakou „chybou“ – prostě začněte znova. Budete-li pokračovat tímto způsobem, vaše mysl se nakonec zklidní.

Pokud se unavíte nebo rozrušíte, prostě se jen uvolněte. Zkoušejte být v míru sami se sebou a naslouchat jen hlasům své mysli – aniž byste jim nutně věřili !

Cítíte-li ospalost, věnujte více úsilí a pozornosti vašemu tělu a jeho poloze. Zjemňování pozornosti nebo rozvíjení klidu v této situaci všechno ještě zhorší.

V chůzi a vestoje

Mnoho meditačních cvičení (tak jako výše zmíněné „vědomí dechu“) se vykonává vsedě. Vhodnou doplňkovou formou je však meditace v chůzi. Kromě jiných zajímavých důsledků je to také vhodný způsob, jak cvičení oživit, pokud na vás uklidňující efekt meditace vsedě působí otupujícím dojmem.

Máte-li přístup k volnému prostoru, odměřte si 25 až 30 kroků rovné země (nebo kousek cesty mezi dvěma stromy). Bude to vaše meditační cesta. Postavte se na jeden konec cesty a uvědomte si tělesné vjemy. Pozornost by nejprve měla utkvět na pocitu vzpřímeně stojícího těla, s pažemi přirozeně spuštěnými a s rukama lehce sevřenýma před nebo za tělem. Oči nechť upřeně hledí na bod na zemi asi tři metry před vámi; zabráníte tak rozptýlení mysli vizuálními vjemy. Nyní přejděte pomalu, uvážlivým, ale „normálním“ krokem na konec cesty. Zastavte se. Poopravte postoj těla během dvojice vdech-výdech. Obraťte se a jděte zpět. Během chůze si uvědomujte fyzické pocity nebo upřete svou pozornost na svá chodidla. Cvičením pro mysl je vnímat postupně pocit chodidel, dotýkajících se země, mezeru mezi každým krokem, pocity zastavení a startu. Samozřejmě, že mysl zabloudí. Důležité je neztratit trpělivost a přimět se začít znova. Přizpůsobte svůj krok stavu mysli – nechť je energický, jste-li rozčileni nebo trápeni utkvělou myšlenkou, odhodlaný, ale jemný, jste-li unavení nebo netrpěliví. Na konci cesty se zastavte. Vdechněte a vydechněte, a přitom „nechte plynout“ všechnu svou únavu, starosti, klid, blaho, vzpomínky nebo názory. Toto „vnitřní tlachání“ se za okamžik zastaví, najednou nebo postupně zeslábne. Takto mysl občerstvíte a ustálíte její přirozený rytmus. V ohraničených prostorech přizpůsobte délku cesty možnostem. Můžete také chodit dokola po místnosti a po každém kole se na chvíli zastavit. Dobu tohoto zastavení můžete protáhnout až na několik minut, během kterých budete provádět „procházení těla“. Chůze vnáší do cvičení energii a plynulost. Udržujte krok klidný. Nesnažte se mysl udržet tak stálou jako při meditaci vsedě, spíše vnímejte tok jevů. Je pozoruhodné, kolikrát nás během cvičení ovládne nečekaný stav mysli – přijdeme na konec cesty a je třeba začít znovu – ale to je pro naši necvičenou mysl přirozené; myšlenky a nálady ji lehce pohltí. Neztrácejte trpělivost, poučte se, začněte znova. Lehkost a klid mohou vzrůstat, dokážete-li svou mysl učinit otevřenou a čistou přirozeným, nenásilným způsobem.

Vleže

Na sklonku dne věnujte několik minut meditaci vleže na boku. Lehněte si téměř rovně, ohněte paži a rukou podepřete hlavu. Očistěte myslí tělo, uvolněte se od stresů – nebo obraťte pozornost k dýchání. V každém případě nechte utichnout vzpomínky na právě uplynulý den, stejně jako myšlenky na zítřek. Po několika minutách, když je mysl čistá, jste připraveni si ve spánku doopravdy odpočinout.

Předchozí Další