Gautama nebyl bůh, ani prorok, ani nadpřirozená bytost. Byl, jak jsme viděli, lidská bytost, ten, kdo se narodil, žil a zemřel. Byl ale pozoruhodná lidská bytost, která objevila cestu k dosažení moudrosti, soucitu a osvobození z utrpení. Nebo spíše znovuobjevila velice starou cestu, která vždy existovala. Buddha neučil, že vesmír stvořil bůh. Spíše poukazoval na veliký Zákon nebo Dharmu, která se projevuje ve všem, co existuje. Jen životem v souladu s tímto zákonem může být dosažena pravá moudrost a soucit, a následně osvobození. Avšak utrpení může být překonáno jedině tím, že se s ním člověk setká a vydrží ho. Toto jsou slova Buddhy: Utrpení učím a východisku z něj. Mezi základní buddhistické doktriny patří:
Tři znaky bytí (1) Změna. (2) Utrpení. (3) Ne-já. První znak, změna, ukazuje na základní skutečnost, že nic na světě není pevné a stálé. My sami nejsme titíž lidé, jako jsme byli před deseti lety nebo dokonce jen před deseti minutami; ani tělesně, ani citově a mentálně. Protože žijeme v měnícím se světě a sami jsme měnící se bytosti, nemůžeme v něm nalézt trvalé bezpečí. Pokud se týká druhého znaku, již jsme viděli, že to bylo utrpení, které dovedlo Buddhu k jeho velké duchovní pouti, ačkoliv slovo utrpení není příliš dobrým překladem původního slova dukkha. Dukkha znamená všeobecně neuspokojitelnou podstatu života. Ale nemyslete si prosím, že buddhisté věří, že celý život je jen utrpení. Věří, že v životě může být radost, ale vědí, že celý život nemůže být radostný; dokonce i v těch nejštastnějších životech musí být utrpení. Ne-já, třetí znak, je trochu obtížnější. Buddhisté nevěří, že v lidských bytostech je cokoliv věčného, neměnného, žádná duše nebo jáství, ve kterých by pocit „Já“ mohl zakotvit. Celá představa „Já“ je ve skutečnosti zásadně chybná, protože zkouší ustanovit sama sebe na nestálém a dočasném souboru prvků. Vezměme si vůz jako analogii. Vůz může být rozložen na své základní součástky – nápravy, kola, ojnice, bočnice atd. Pak již není žádného vozu, vše co máme, je hromada součástek. Právě tak „Já“ je složeno z různých prvků či složek: formy (těla), cítění, vnímání, vůle a vědomí – a ačkoliv tyto složky mohou působit a držet nějaký čas pohromadě, po smrti jdou svou vlastní cestou a „Já“ již více není. Avšak tyto složky nezmizí z tváře vesmíru, prostě se rozejdou a kdekoli jinde vytvoří novou kombinaci. A tak je celý vesmír velkým, neustále se měnícím orchestrem vnitřně spjatých pohybů, bez počátku a konce.
Čtyři ušlechtilé pravdy (1) Utrpení existuje. (2) Příčina utrpení. (3) Příčina může být odstraněna. (4) Prostředky, kterými toho může být dosaženo: Osmidílná ušlechtilá cesta. Jak jsme již viděli, buddhismus začíná základní skutečností utrpení. Ale dříve, než s ním můžeme cokoliv dělat, musíme znát jeho příčinu. Tou je hluboce zakořeněné pociťování „Já“, které všichni máme. Proto neustále bojujeme, abychom dostali věci, které jsou příjemné, a vyhnuli se věcem, které jsou bolestné, abychom nalezli klid a bezpečí; obecně řečeno manipulujeme lidmi a situacemi, aby byly takové, jaké já chci. A protože se zbytek světa většinou neshoduje s tím, co chceme, často nalézáme sami sebe, jak kráčíme proti všeobecnému proudu věcí, jsme zraňováni a zklamáni. Utrpení může proto být ukončeno rozmělněním onoho silného pociťování „Já“, tak abychom dosáhli větší harmonie se všemi věcmi. Osmidílná ušlechtilá cesta je prostředkem, jak toho dosáhnout. Osmidílná ušlechtilá cesta. (1) Správné porozumění. (2) Správné myšlení. (3) Správná řeč. (4) Správné jednání. (5) Správné žití. (6) Správné úsilí. (7) Správná bdělost. (8) Správné soustředění. Správné porozumění je na začátku důležité, protože když nechápeme pravdu Čtyř ušlechtilých pravd, nejsme schopni vůbec začít. A z toho přirozeně vyplývá Správné myšlení. „Správný“ zde znamená v souhlase se skutečností: s tím způsobem, jak se věci mají, což se může lišit od toho, jak bych si přál, aby byly. Správná řeč, Správné jednání a Správné žití zahrnují morální omezení – upuštění od konání násilných činů, vydělávání si na živobytí způsobem, který škodí jiným a tak podobně. Morální omezení nepomáhají pouze tím, že přinášejí všeobecný společenský soulad, ale pomáhají také kontrolovat a umenšovat pocit „Já“. Podobně jako rozmazlené dítě, „Já“ rychle roste a stává se nezvladatelným tím více, čím více mu povolujeme. Následující Správné úsilí, je důležité, protože „Já“ vzkvétá v nečinnosti, a nejsme-li připraveni sami na sebe působit, nemůžeme doufat, že vůbec něčeho dosáhneme. Poslední dva kroky na cestě, Správná bdělost a Správné soutředění, reprezentují první opěrné body na břehu Ne-Já. Je v nich zahrnuta meditace. V nejjednodušší formě buddhistické meditace člověk sedí zpříma na židli nebo se skříženýma nohama na polštáři, položeném na podlaze. Tiše pozoruje vdechy a výdechy svého dýchání. Když se vynořují myšlenky, emoce a impulsy, jenom je pozoruje jako oblaka, která přicházejí a odcházejí na modré obloze, bez toho, aby je buď odmítal nebo se jimi naopak nechal zavést do denního snění či roztěkanosti.
Tři ohně „Tvůj dům hoří, hoří Třemi ohni, nedá se v něm přebývat“ – tak pravil Buddha ve svém velkém kázání o ohni. Dům, o kterém zde mluví, je lidské tělo; tři ohně, které ho stravují, jsou Chtivost Nenávist a Klam. Všechny tři jsou druhem energie a nejsou-li kroceny, mohou v nás bouřit a zraňovat nás – a také ostatní lidi! Avšak když jsou vhodně zmírňovány duchovním cvičením, mohou být transformovány v ryzí teplo skutečné lidskosti.
Všeobecně Nekonat zlo, pěstovat dobro, očišťovat své srdce – to je Buddhovo učení. Ačkoliv si buddhisté vysoce cení takové vlastnosti jako laskavost, lidskost, trpělivost a štědrost, nejvíce ze všeho si oceňují soucítění. Myšlenka ahinsy neboli neubližování je velice těsně svázána se soucítěním. Soucitné přání nezpůsobit škodu jiným bytostem (kam buddhisté zahrnují zvířata, rostliny, neživé předměty a dokonce i svět obecně) je příčinou, že mnoho buddhistů se stalo pacifisty a vegetariány, ačkoliv k tomu nejsou zavázáni. Buddhismus klade značný důraz na samostatnost a sám Buddha řekl svým následníkům, aby ničemu nevěřili jen proto, že jim to on řekl, ale aby vše ověřovali vlastní zkušeností. Buddhismus je také velice praktické náboženství, které pomáhá lidem žít svůj život; zabývá se stejně (ne-li více) praktickými návody, jako teoretickými poučkami. Provádění takových prostých úkonů, jako je přednes jednoduché formule nebo návštěva chrámu a nabídnutí oběti nebo projevení pokory – to vše pomáhá zmenšovat pocit vlastního „Já“. Buddhisté se také aktivně snaží uskutečňovat buddhistické ctnosti v každodenním životě. Konečným cílem všeho buddhistického snažení je dosáhnout probuzení, jakého dosáhl sám Buddha.
(převzato od Buddhist Society London)